Islám je náboženství pravdy. Je to ztělesnění kodexu života, který Bůh, Stvořitel a Pán vesmíru, zjevil pro vedení lidstva. Islám je arabské slovo, které označuje podřízení, odevzdání a poslušnost. Jako náboženství Islám znamená úplné podřízení a poslušnost Alláhovi-proto se nazývá Islám.
každá živá věc na tomto světě má některé základní vlastnosti, které ji odlišují od ostatních. Je proto vhodné, abychom se pokusili zjistit charakteristické rysy islámu a získat o něm správné znalosti.
nejprve je třeba jasně pochopit, že náboženství islámu nám nebylo dáno žádným filozofem, právním odborníkem, moralistou, psychologem, dobyvatelem, zakladatelem království, politikem nebo národním vůdcem. To přišlo na lidstvo od Všemohoucího Alláha, Stvořitele a Pána vesmíru, skrze Jeho proroky nebo posly. Byli speciálně vybráni Ho, přijímat Jeho pokyny v podobě Wahee (zjevení) a předat je lidstvu bez přidání nebo potlačení z ní nějaké slovo, podle jejich vlastního přání. Všichni učili pouze jedno náboženství, které Alláh nazývá islámem (což znamená podřízení se mu).
posledním z těchto poslů byl Prorok Muhammad (mír s ním). S ním učení islámu byly dokončeny a vedení dokončena.
první výraznou charakteristikou Islámu je důraz na správný základní víra, to je víra ve Všemohoucího boha, jako Jediný Je, Kdo je Stvořitel, Udržovatel a vládce celého vesmíru, Který jediný je hoden být uctíván a Jemuž všichni z nás mají vrátit a zodpovídat za naše skutky v tomto životě.
toto bylo hlavní učení všech jeho poslů po celé věky od proroka Adama až po posledního proroka Mohameda (mír s ním). Od výuky nikdy neustoupili. Druhým bodem, který je třeba poznamenat, je, že je to jen Alláhovo potěšení, které bylo hnací silou veškerého úsilí jeho poslů kázat a šířit své poselství ve prospěch lidí. Byla to tato hořící horlivost, která jim v srdcích nenechala žádný prostor pro žádné světské výhody-pelf, moc nebo čest. Ani oni při plnění svého poslání neskrývali žádnou zlou vůli, nevraživost nebo pocit nepřátelství a pomsty proti komukoli na osobním základě.
cesta do Taif, které Prorok Muhammad (mír s ním) se zavázala, aby kázali Islám, nevedlo k žádné konverzi a on byl týraných a dokonce i těžce zhulenej místní lidé. Ale to ho nezklamalo. Trpělivě trpěl ponížením a modlil se pouze ke svému Stvořiteli za jeho pomoc a milosrdenství.
to, co je vyžadováno ze strany Alláhových služebníků, je upřímné a upřímné úsilí o šíření jeho poselství a nastolení jeho Řádu. Jeho odměny jsou za takové úsilí bez ohledu na jejich výsledky. Kdy a kde úsilí přinese ovoce nebo povede k úspěchu, je známo pouze jemu. Slíbil však svým věrným služebníkům, pravým věřícím, že jejich úsilí se dříve nebo později setká s úspěchem.
třetí charakteristikou Islámu je, že Bůh poslů, proroků, jsou povinni střežit Jeho vedení, Jeho slovo, jako od Něho obdržel. Nikdy nedovolí žádnou změnu nebo změnu ve svém Slově ani nepřijmou žádný kompromis v souvislosti se svým posláním.
poté, co byl Taif podroben, přišla deputace jeho vlivného kmene Bani Thaqueef, který přijal islám, aby viděl svatého proroka. Požadovali, aby jejich idol jménem Laat, který byl jedním z nejuznávanějších idolů pohanských Arabů, zůstal nezraněn.
žádosti nebylo vyhověno. Idol a jeho chrám byly zničeny. Poté se celý kmen Banu Thaqueef a poté celá populace Taif dostali do záhybu islámu.
stejně jako v základních vírách a zásadách islámu, tak i při prosazování alláhových přikázání ve vztahu k individuálnímu a společenskému životu, Svatý Prorok nemohl a nepřijal kompromitující postoj.
to však neznamená, že poslové při kázání víry nezohlednili intelektuální úroveň svého lidu nebo že nesplnili své poslání s porozuměním a obezřetností. Daleko od toho, neboť Bůh, vševědoucí, jim radil, aby tyto věci pozorovali. Svému poslednímu poslu, řekl: „Pozvat (je) k cestě Pána svého moudrostí a dobré napomenutí, a hádat se s nimi v (způsoby), které jsou nejlepší…“ — 16:125.
Svatý Prorok také radil svým společníkům, aby byli měkcí a laskaví k lidem při kázání islámu. Řekl by jim, že byli vychováni (jmenováni), aby usnadnili věci, ne aby vytvářeli potíže.
