první vědecké a experimentální přístupy ke studiu mozkomíšního moku (CSF) tvorba začala téměř před sto lety. Navzdory tomu, že se vědci zajímají tak dlouho, některé aspekty tvorby CSF jsou stále nedostatečně pochopeny. Dnes se obecně věří, že tvorba CSF je aktivní metabolický proces spotřebovávající energii, který se vyskytuje hlavně v mozkových komorách, v choroidních plexech. Tvorba CSF spolu s absorpcí a cirkulací CSF představuje takzvanou klasickou hypotézu hydrodynamiky CSF. I přes obecné přijetí této hypotézy, tam je značná řada experimentálních výsledků, které nepodporují myšlenku aktivní povahu CSF tvorbu a představa, že cévnatky plexuses uvnitř mozkových komor jsou hlavní místa tvorby. Hlavním cílem tohoto přehledu je shrnout současné chápání CSF tvorbu a porovnat toto pochopení rozporuplné experimentální výsledky, které byly získané tak daleko. A konečně, pokusit se nabídnout fyziologické vysvětlení, kterým by se těmto rozporům dalo zabránit. Proto jsme analyzovali hlavní metody, které studie CSF tvorbu, která umožnila takové pochopení, a představili své nedostatky, které by mohly být důvodem k chybné interpretaci získaných výsledků. Nedávná metoda přímého akvaduktálního stanovení tvorby CSF je podrobněji ukázána. Na jedné straně poskytuje možnost přímého vhledu do tvorby CSF a na druhé straně jasně ukazuje, že uvnitř mozkových komor není žádná čistá tvorba CSF. Tyto výsledky jsou v rozporu s klasickou hypotézou a spolu s dalšími zmíněné rozporuplné výsledky, silně podporují nedávno navrhla nový pracovní hypotéza o proudění CSF. Podle této nové pracovní hypotézy je CSF trvale produkován a absorbován v celém systému CSF v důsledku filtrace a reabsorpce objemu vody přes kapilární stěny do okolní mozkové tkáně. Výměna CSF mezi celým systémem CSF a okolní tkání závisí na (patho)fyziologických podmínkách, které v těchto kompartmentech převládají.