Quintus Lutatius Catulus, (narozen c. 120 př. n. l.—zemřel 61/60), Římský politik, vůdce Optimates, konzervativní frakce v Senátu.

Catulus‘ otec, Quintus Lutatius Catulus, byl nucen spáchat sebevraždu poté, co Gaius Marius‘ dobytí Říma. Mladší Catulus proto se stal přívrženec Marius‘ soupeř, velitel Lucius Cornelius Sulla, který byl diktátora Říma od 82 do 80. V 78., kdy byl konzulem, Catulus porazil armádu vedl jeho kolega v konzulátu, Aemilius Lepidus, kteří se snažili svrhnout Sulla ústavní inovace. Catulus neúspěšně proti zákony svěřují mimořádné vojenské síly na ambiciózní Pompeius v 67 a 66; jako cenzor v 65, Catulus bojoval pokus Marcus Licinius Crassus se osvobodit se Transpadane Galové. Důsledný oponent Julia Caesara, Catulus utrpěl hořké zklamání, když byl Caesar v roce 63 zvolen pontifexem maximem („veleknězem“) kvůli jeho mnohem silnějšímu nároku. Ta Optimate vůdce neúspěšně pokusil obvinit Caesar v Catiline spiknutí chopit se moci (63), a na oplátku Caesar v 62 obviněn Catulus ze zpronevěry veřejných prostředků—poplatek, který byl později zrušen.