Abstrakt

minerály jsou definovány jako jakákoli přirozeně se vyskytující krystalická látka. Zatímco v laboratoři bylo syntetizováno více než 1 milion sloučenin, bylo rozpoznáno pouze asi 3500 minerálů. Geochemické faktory, např. hojnost prvků, limity pevných roztoků, minerální stabilita, omezují složení a stabilitu přirozeně se vyskytujících sloučenin, tedy relativně malý počet minerálů. Minerály a syntetické sloučeniny mohou mít identické struktury. Liší se však tím, že minerály jsou zřídka čisté látky a obvykle vykazují široké kompoziční variace. Minerály rozsahu z hlediska jejich složení z čisté prvky (Fe,Au,Ag) prostřednictvím poměrně jednoduchých sloučenin (PbS – galenit, KCl – sylvinit) až po velmi složité sloučeniny, např. steenstrupine – \(Na_{14} Ce_6 Mn^{2 + } Mn^{3 + } Fe_5^{2 + } \left( {Zr,Th} \right)\left( {SO_{18} } \right)_2 \left( {PO_4 } \right)_7 \cdot3H_2 Ó\). Chemicky jednoduché minerály (SiO2) nemusí mít nutně jednoduché struktury, např. Minerály jsou obvykle pojmenovány podle vědců (kullerudit, gagarinit, ringwoodit) nebo místo prvního uznání (isokait ,bytownit, atakamit). Tato praxe vede k zavedení názvů, které neposkytují žádné informace o složení nebo struktuře minerálu.